Na jaře 2012 proběhl nedestruktivní průzkum (geofyzikální a vizuální) novověkých hrobek v interiéru kaple sv. Barbory pomocí speciálního kamerového systému. Výsledkem průzkumu byly podrobné informace o podobě a současném stavu hrobky šlechtického rodu Petřvaldských a staré hrobky šlechtické rodiny Berchtoldů.

V současné době se jedná o možné úpravě obou hrobek s následným antropologickým průzkumem zachovalých kosterních pozůstatků.

(Ve spolupráci se správou Státního hradu Buchlov, Isolines, spol. s r.o. a Naše historie, o.s.)

V létě 2012 proběhl archeologický výzkum na paleolitické lokalitě Dolní Věstonice IIa. Výzkum se zaměřil na zbývající neprozkoumané plochy z dřívějších výzkumů. Terénní část výzkumu byla doplněna o odborné přednášky českých i zahraničních vědců.

Ve dnech 17.–28. 7. 2017 proběhl v Dolních Věstonicích pracovní workshop zaměřený na reorganizaci archeologických a osteologických nálezů v nově rekonstruovaném depozitáři Archeologického ústavu v AV ČR v Brně „Jihokov“. Workshopu se účastnili studenti Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a Katedry historie (sekce archeologie) Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Cílem workshopu bylo seznámit studenty s post-exkavační archeologickou praxí v depozitáři – od čištění a konzervace archeologického a archeozoologického materiálu až po jeho finální uložení a zapsání do databáze.

Ve stejném období proběhl v návaznosti na předchozí úspěch genetické analýzy archaické DNA věstonického trojhrobu v laboratoři Archeologického ústavu AV ČR Brno v Dolních Věstonicích ve spolupráci s německými kolegy z Institutu Maxe Plancka pro výzkum lidské historie v Jeně další odběr vzorků pro získání kompletního genomu věstonických lovců.

Ve dnech od 10.-24. 1. 2013 proběhla expedice v rámci projektu OPVK č. 31 7681 (FITEAMP) do Etiopie, jejímž výsledkem byl povrchový průzkum tří dosud nepopsaných lokalit v regionu Awash (na území lidu Afar a Isa) a dále v oblasti mezi Awash Sebat a Dulecha. Následně byly prozkoumány terasy na levém a pravém břehu Modrého Nilu a na řece Jama (území lidu Oromo a Amhara). Během naší expedice byla pořízena podrobná fotodokumentace nálezů i jednotlivých lokalit, kresebná dokumentace a rovněž byly zaznamenány GPS souřadnice, na jejichž podkladě budou vytvořeny mapy jednotlivých poloh.

(Ve spolupráci s Archeologickým ústavem AVČR v Brně, Institutem Etiopských studií a Památkovou správou v Addis Ababě, Etiopie)

Naše cesta do Etiopie, uskutečněná ve dnech 10.-23. 1. 2014, reagovala na uvolnění koncese základního významu pro otázky evoluce homininů na lokalitě Galili v Afaru. V roce 2012 etiopská strana naznačila, že bychom ji mohli získat pro českou vědu, na což jsme zareagovali první expedicí v roce 2013, během níž jsme si vytipovali oblast Heriye. V letošním roce se nám podařilo získat tříletou koncesi na výzkum této oblasti, a tudíž jsme se zaměřili na systematické mapování našeho regionu, během něhož jsme popsali geologické profily a odebrali odpovídající geologické i paleontologické vzorky. Zatímco paleontologické vzorky byly uloženy v depozitářích Národní muzea v Addis Ababě, geologické vzorky byly uvolněny do České republiky pro další zpracování. Na základě podrobné analýzy získaných dat a dalších jednání budou v dohledné době zvoleny další kroky pro získání finanční podpory na realizaci dalšího výzkumu.

Na poloostrově Gydan (jamalo-něnecký autonomní okruh, Rusko) proběhl v srpnu 2018 etnoarcheologický výzkum pasteveckých komunit Něnců. Zkoumali jsme funkci a strukturu sídlišť, pohřebišť a posvátných míst, tentokrát už ve velmi řídce osídlené krajině. Získané pozntaky budou využité při rekonstrukci života gravettských lovcko-sběračských komunit.

Na základě průzkumu prvního vojenského mapování z 2. pol. 18. století byla terenní prospekcí určena popravní místa hrdelního práva města Ivančice. Vlastní průzkum popraviště proběhl v květnu 2017, kdy byly nalezeny stavební relikty městského popraviště na Kounickém předměstí – trať Šibenice.

Archeologický výzkum byl proveden na podzim 2017 a dokončen byl na jaře 2018. Výzkumu se účastnili pracovníci, posluchači a spolupracovníci Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty MU pod vedením prof. Josefa Ungera. V průběhu výzkumu byl odhalen půdorys kamenné dvousloupové šibenice s jasným propojením obou sloupů kamennou zídkou. Kamenná stavba sestává z kamene loženého na maltu s patrnými barokními prvky. Uvnitř stavby se nacházely vrstvy suti proložené humusovitou mezivrstvou s četnými lidskými kostmi. Pod touto vrstvou byly odhaleny dvě kůlové jamky, které dokládají starší (dřevěnou) šibenici, opět dvousloupovou. Vedle početného souboru lidských i zvířecích kostí bylo uvnitř šibenice nalezeno značné množství zlomků keramiky (nepolévané, některé nižší kvality, zlomky napodobenin brněnského poháru) a kovových částí stavby. V okolí šibenice byl proveden detektorový průzkum při němž byla nalezena sříbrná mince (jednostranný fenik Maxmiliána Bavorského z roku 1631) a další kovové předměty.

Zjišťovacím výzkumem se podařilo doložit pozůstatky novověké šibenice s patrnými barokními prvky a netradičního typu. Na základě zlomků keramiky lze šibenici datovat již do 15./16. století a její zánik do období 17. století. V současné době probíhá archeologické a antropologické zpracování nálezů.

(Ve spolupráci s Ústavem archeologické a památkové péče Brno, v. v. i.; Městským úřadem v Ivančicích a arch. J. Velkem)

Mezolit Českého Švýcarska zkoumáme systematicky jako modelový areál pro výzkum posledních lovecko-sběračsko-rybářských populací v ČR (před příchodem zemědělství). Studenti antropologie se na něm podílejí od roku 1999.
Nová lokalita, pseudokrasová jeskyně Janova zátoka, leží v kaňonu Křinice, který dnes tvoří státní hranici se SRN. Pro obtížnou přístupnost se zde mělce pod povrchem uchovaly téměř neporušené kulturní vrstvy mezolitu. Teprve v současnosti byly tyto vrstvy ohroženy trampingem a to vyvolalo nutný záchranný výzkum.
Během našeho výzkumu na jaře 2010 bylo nejen dokumentováno komplexní mezolitické souvrství s ohništi, jamkami a četnými artefakty (holocén; kalibrované radiokarbonové datum z baze souvrství je cca 8,5 tisíce let př.n.l.). V jeho podloží však probíhá ještě starší souvrství pleistocénu s artefakty paleolitu, a to poprvé v Českém Švýcarsku. Pleistocenní vrstvy jsou postiženy intenzívními mrazovými jevy (typický mrazový hrnec).
V rámci mezolitické sídelní struktury tohoto areálu představuje Janova zátoka klíčovou lokalitou v kaňonu Křinice, jejíž poloha zřejmě souvisí s rybolovem.

(Ve spolupráci s Národním parkem České Švýcarsko a Archeologickým ústavem AV ČR Brno, v.v.i.)

Rozsáhlé jeskynní systémy oblasti jižního Uralu jsou celosvětově proslaveny díky jeskyním Ignatěvskaja a Kapova (Šulgun Taš), v nichž se nachází mladopaleolitické malby. Ceněny jsou zejména proto, že tento umělecký projev je v oblasti východní Evropy zcela ojedinělý. V jeskyni Ignatěvskaja se nachází rozptýlené linie, červené body, geometrické značky, stylizované postavy ženy, koně a blíže neurčitelných zvířat. O poznání bohatší výzdoba Kapovy jeskyně je datována C14 na 16 000 BP (z ohniště) a můžeme ji rozdělit do několika panelů, zobrazujících nosorožce, mamuty, koně, antropomorfní postavy i geometrické značky a symboly. Jednotlivé malby jsou provedeny červenou barvu, ačkoliv některé z nich mají černé kontury. Dále byla provedena fotodokumentace rytin a maleb z mladších období a to např. v jeskyních Serpievskaja, Izris ad. Oblast jižního Uralu je dále proslavena svými archeologickými výzkumy rašelinišť, mezi nejznámější patří lokalita Šingil a Beregovaja II u Nižného Tagilu, v nichž je možné sledovat opakující se sídelní horizont od období mezolitu až po dobu bronzovou.

(Ve spolupráci s Institutem ekologie rostlin a živočichů Ruské akademie věd v Jekatěrinburgu, Archeologickým ústavem AV ČR Brno, v.v.i.)

Mezolit Českého Švýcarska zkoumáme systematicky jako modelový areál pro výzkum posledních lovecko-sběračsko-rybářských populací v ČR (před příchodem zemědělství). V období od 3. do 14. srpna 2015 probíhal rozsáhlejší výzkum pod převisem u Kostelní stezky (Kirchsteig) na břehu řeky Kamenice s cílem nalézt doklady rybolovu. Lokalita se nachází v blízkosti turisty navštěvovaných míst, a tudíž existovalo reálné riziko, že zachovalé kulturní vrstvy budou narušeny. Poloha Kostelní rokle na břehu Kamenice souvisí s mezolitickým osídlením, které bylo prozkoumáno již v minulých letech, a spolu s dalšími převisy (Okrouhlík, Dolský mlýn, Ferdinandova soutěska ad.) dokládá mezolitické osídlení kaňonu řeky Kamenice.

Během našeho výzkumu byly postupně odkrývány kulturní vrstvy „keramického pravěku“ rámcově datované do mladší doby bronzové. Pod pravěkými vrstvami se nacházela mezolitická kulturní vrstva (10 – 6 tis. př. n. l.) doprovázená typickou mikrolitickou industrií. Štípaná industrie byla doprovázená archeozoologickým a paleobotanickým materiálem. V mezolitické vrstvě se podařilo objevit a zdokumentovat také dvě ohniště nad sebou dokládající postupné využívání pískovců a následně čedičových valounů z řeky. V rámci mezolitické sídelní struktury areálu Českého Švýcarska představuje převis v Kostelní rokli lokalitu v kaňonu řeky Kamenice, jejíž poloha s největší pravděpodobnosti souvisí s rybolovem.

(Ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR Brno a s Národním parkem České Švýcarsko)

Při průzkumu terénu a hledání místa původní polohy slavkovské šibenice Z. Balážová s manželem M. Balážem a dětmi na jaře roku 2015 našli místo, kde se na povrchu nacházely zlomky hornin, cihel, malty a lidských kostí, které přibližně určovaly místo popraviště. Místo bylo prohlédnuto a sondáží určen přibližný půdorys stavby. Z důvodu výstavby jednoho ze zastavení naučné stezky, byl na lokalitě proveden archeologický výzkum. Místo se nachází asi 1200 m severovýchodně od Křenovic, po levé straně silnice do Slavkova, na rozhraní slavkovského a křenovického katastru v polní trati „Spravedlnost“.

Archeologický výzkum byl proveden v dubnu a květnu 2016 a účastnili se ho pracovníci, posluchači a spolupracovníci Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity pod vedením prof. Josefa Ungera. Výzkumem byl odhalen lichoběžníkový půdorys základů šibenice (rozměry c. 5,9 x 5,8 m). Uvnitř stavby se nacházely vrstvy suti, místy proložené humusovitou mezivrstvou s četnými lidskými kostmi. Na třech místech bylo patrné zahloubení do původního terénu jámami oválného půdorysu, které obsahovaly větší množství lidských i zvířecích kosterních pozůstatků a zlomky keramiky. V okolí šibenice byl proveden detektorový průzkum při němž byla nalezena stříbrná mince (grešle z r. 1696, Olešnicko-württenbergské knížeství, Slezsko) a další kovové předměty. V areálu šibenice byly nalezeny zbytky oděvů (zápínání) a hřebíky.

Zjišťovacím výzkumem se podařilo doložit pozůstatky novověké šibenice studnového typu. Ojedinělé zlomky keramiky nasvědčují přítomnosti člověka na lokalitě v pravěku či raném středověku. Některé zlomky keramiky lze datovat již do 15./16. stol.

(Ve spolupráci s Ústavem archeologické a památkové péče Brno, v. v. i.; Obecním úřadem v Křenovicích; arch. J. Velkem a J. Havlátem)

Paleolitický sídelní areál Dolní Věstonice-Pavlov-Milovice zkoumáme systematicky jako modelový areál pro lovce velké stádní zvěře posledního glaciálu. Na nových výzkumech se podílejí studenti antropologie (Dolní Věstonice II – 2005, Pavlov VI – 2007, Pavlov II – 2009). V roce 2009 došlo v centru obce Milovice k propadu vozovky do starých sklepů, přičemž bylo odkryto mocné souvrství pavlovienu. Probíhá asi 5 m hluboko ve spraši a tvoří prakticky současný strop sklepení. Nový výzkum v červnu 2010 byl vyvolán pracemi na opravě vozovky a na stabilizaci naleziště.
Výsledky svědčí o existenci dosud neznámé a zřejmě rozsáhlé paleolitické lokality, hluboko pod současnou zástavbou. Byly dokumentovány kumulace kostí mamutů a další pleistocenní fauny, ohniště s fragmenty spálených kostí i dřeva, kotlíkovité jamky, kamenné artefakty, hrudky pálené hlíny a ozdobné předměty. Tři kalibrovaná radikarbonová data spadají do období 29-27 tisíc let př.n.l.
Netypická je především poloha nové lokality, která leží níže než ostatní sídliště paleolitických lovců, a to téměř na úrovni říční nivy.

(Ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR Brno, v.v.i.)

V létě 2006 proběhlo zúčastněné pozorování šamanismu v Nepálu, zejména v oblastech Gosaikunda, Helambu a Langtang, které bylo završeno návštěvou festivalu Jankhre da – „Tanec šamanů“ ve starobylém městě Patan.

Od 7. do 24. července 2015 probíhal ve spolupráci s Pavlem Fojtíkem z prostějovského pracoviště Ústavu archeologické a památkové péče v Brně záchranný archeologicko-antropologický výzkum na ploše budoucích výrobních hal na okraji obce Olšany u Prostějova. Archeologický výzkum na této lokalitě probíhá již od roku 1995 v souvislosti s výstavbou výrobních hal a postupně se podařilo odkrýt pravěké sídlištní objekty (eneolit, KZP) a slovanské pohřebiště. Pracovníci našeho ústavu se spolu se studenty připojili k výzkumu mladohradištního pohřebiště, které bylo částečně zkoumáno při výstavbě parkoviště v roce 2001. Cílem našeho výzkumu bylo prozkoumat zbylou část pohřebiště a uvolnit zkoumanou plochu pro další stavební činnost.

Během výzkumu bylo odkryto 22 hrobových situací datovaných do mladohradištního období (10./11. století) – 7 dětí a 15 dospělých. Hroby byly uloženy mělce pod povrchem, byly orientovány ve směru Z – V a svou hrobovou výbavou odpovídají mladohradištnímu období (záušnice, náušnice, korálky, nožík). V jednom hrobě byla objevena keramická lahvovitá nádoba, v dalším hrubě broušený polodrahokam karneol („kámen krve“); asi u 2 letého dítěte byl nalezen řetízek z záušnic střídající se s bronzovými náušnicemi, jejichž analogie nacházíme v prostředí bělobrdské a karantánské kultuře a v Byzanci. V několika hrobech byly nalezeny zbytky dřevěných desek.

Posluchači antropologie si během terénního výzkumu osvojili praktické dovednosti preparace a dokumentace (písemná, kresebná a fotografická) nálezových situací, především hrobů. Součástí byly také odběry vzorků pro analýzu aDNA a fotogrammetrická dokumentace sloužicí jako podklad pro 3D vizualizaci objevené situace.

Od 11. do 29. července 2016 proběhla 2. sezóna záchranného archeologického výzkumu slovanského pohřebiště z 10./11. století, která navázala na výzkum z roku 2015. V roce 2016 bylo dokumentováno celkem 10 objektů, z toho 9 hrobů slovanského pohřebiště (3 děti a 6 dospělých) a 1 novověký objekt („krecht“ na uskladnění brambor) obsahující nářadí, lékovky a láhve od nápojů s keramickým uzávěrem z 1. poloviny 20. století. V trase obslužné komunikace u skladovacích hal byly narušeny sídlištní objekty kultury s lineární keramikou a silně fragmentární hrob této kultury obsahující pozůstatky 9-10 letého dítěte. Pracovníci Ústavu se podíleli na preparaci tohoto hrobu dokládajícího pohřbívání na sídlišti.

Od 10. do 21. července 2017 proběhla 3. sézona záchranného archeologického výzkumu na ploše mladohradištního pohřebiště z přelomu 10. a 11. století, která navazovala na předcházející výzkumy z let 2015 a 2016. V roce 2017 byla sledována situace na samém okraji pohřebního areálu s cílem vymezit jeho rozsah. Během výzkumu nebyly nalezeny žádné objekty dokládající funerální aktivity a byl tak prokázan západní okraj pohřebiště.

(Ve spolupráci s Ústavem archeologické a památkové péče Brno, v. v. i., pracoviště Prostějov)

Ve dnech 24. až 28. července 2017 proběhl záchranný archeologický výzkum na ploše budoucích rodinných domů na okraji intravilánu Olšan u Prostějova. Na strojně odkryté ploše byly rozpoznány pravěké a raně středověké objekty. V kulturní vrstvě, tvořené záplavovými hlínami, byly nalezeny zlomky keramiky, kovových předmětů a zvířecích kostí. Pracovníci a studenti Ústavu antropologie PřF MU se podíleli na odkrývání nalezených situací – žárových hrobů z období kultury lužických popelnicových polí (14. až 4. stol. př. n. l.) a sídlištního objektu (zásobnicová jáma) ze střední doby hradištní (9. století). Celkem bylo odkryto a zdokumentováno 5 pravěkých objektů: 2 žárové hroby KLPP obsahujících keramické nádoby (okříny, amfóry, koflík) a nepatrné množství spálených lidských kostí, ostatní objekty obsahovaly keramické střepy a zlomky zvířecích kostí; raně středověký objekt obsahoval kosterní pozůstatky min. 2 prasat a psa. Žárové pohřebiště patrně představuje pouhý okraj a jeho větší část se pravděpodobně nachází v areálu dnešního zemědělského družstva; slovanská zásobnicová jáma dokládá sídlištní aktivity, které patrně souvisí se středohradištním pohřebištěm v poloze „Lánce“.

(Ve spolupráci s Ústavem archeologické a památkové péče Brno, v. v. i., pracoviště Prostějov)

Terénní archeologický výzkum paleolitické stanice Pavlov I, který se zaměřil na neodkryté plochy z dřívějších výzkumů. Terénní výzkum byl doplněn o odborné přednášky českých i zahraničních vědců.

(Ve spolupráci a Archeologickým ústavem AV ČR v Brně)

V létě 2014 proběhl archeologický výzkum paleolitické stanice v souvislosti a výstavbou Archeoparku v Pavlově. Výzkum se zaměřil na neprozkoumané plochy z předcházejících výzkumu na této lokalitě. Terénní výzkum byl doplněn o odborné přednášky českých i zahraničních odborníků.

(Ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR v Brně)

V roce 2007 byla objevena nová lokalita s centrální pečící jámou. Záchranného archeologického výzkumu se účastnili také studenti a pracovníci Ústavu antropologie.

(Ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR v Brně)

Na jaře 2009 proběhl záchranný archeologický výzkum periferní oblasti lokality Pavlov II ohrožované výstavbou rodinných domů.

(Ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR v Brně)

V létě 2009 jsme na území Jamalo-Něněcké autonomní oblasti začali systematicky zkoumat sídelní areál lovecko-rybářských a nomádských skupin Něnců. Zdokumentovali jsme aktivní letní tábořiště při jezeře a opuštěné zimní a jarní tábory v otevřené tundře (oblast Jangana Pe) a v lesotundře (Okťjaberskaja, severně od města Labytnangi), neboť zkoumání formativních procesů nomádských sídlišť může sloužit jako potenciální pramen pro interpretaci našich paleolitických lokalit i kulturních adaptací. Podrobná botanická a zoologická analýza dostupných potravních zdrojů ukázala, že ryby a rostlinné složky potravy jsou v této oblasti dostupné v létě, zatímco sobi se objevují na podzim, kdy se vrací ze svých severních pastvišť. Pohyblivost jednotlivých něněckých rodin i zvolená strategie obživy je proto úzce provázána s vlastnictvím dostatečného počtu sobů. Chybějící složky potravy Něnci běžně doplňují v nejbližším obchodě. Každé dokumentované tábořiště je možné rozdělit do několika zón – vnitřní zóny obydlí (zahrnující i místa, kde si hrály děti), vnější zóny aktivit (štípání dřeva, bourání sobů, stahování kožešin, opravování saní, aj.) a okrajové odpadní zóny. V nejbližším okolí tábořišť bylo možné rozeznat stopy po dalších aktivitách, z nichž některé měly i rituální význam (kumulace parohů). Rozdíly mezi jednotlivými tábořišti byly zapříčiněny vzdáleností jednotlivých táborů od nejbližšího obchodu a dalších komunikačních sítí, demografickou strukturou obyvatelstva, jejich specifickými návyky/aktivitami i jejich finančním potenciálem, který je závislý na zimním prodeji sobů.

Dále proběhl předběžný průzkum v blízkosti řeky Severnaja Sos´va, kde se zdržují lovecko-rybářské skupiny Mansů.

(Ve spolupráci s Institutem ekologie rostlin a živočichů Ruské akademie věd v Jekatěrinburgu, Archeologickým ústavem AV ČR Brno, v.v.i., Botanickým ústavem AVČR Brno. v.v.i a Katedry sociálních věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice.)

V červenci 2012 jsme pokračovali v systematickém zkoumání sídelního areálu nomádských skupin Něnců v oblasti vápencového pohoří Jangana Pe, vzdáleného přibližně 180 km severovýchodně od města Labytnangi (Jamalo-Něněcký autonomní okruh, Ruská federace). Ve svém výzkumu jsme se nyní zaměřili na prostorové umístění opuštěných i aktivních něněckých táborů v tomto regionu, stejně tak jako i na další stopy po lidských aktivitách (např. míst setkání při rozdělování sobích stád, posvátných míst, atp.). Na základě získaných GPS souřadnic tak bude následně vytvořena podrobná mapa těchto lokalit.

Dále nás zajímala chronologie využití (ať již krátkodobého či dlouhodobého) tohoto prostoru, a to zejména ve vztahu k dostupnosti přírodních zdrojů, importu zakoupeného zboží či specifickým návykům jednotlivých něněckých rodin. Za tímto účelem byly opět pořízeny podrobné soupisy, které nám pomohou zdokumentovat distribuci jednotlivých předmětů, nacházejících se v prostoru analyzovaných lokalit. Současně s tím jsme zrevidovali distribuci a míru zachování předmětů na táborech dokumentovaných v roce 2009: konkrétně na Údolním a Svahovém táboře, a dále na tehdy aktivním táboře Ivana N. Okettaty při jezeře Taunto, jenž byl ale v současnosti opuštěn. Přičemž jsme zaznamenali proměnu v určitých něněckých aktivitách, související zejména s lepším zakrýváním (nebo spalovaním) odpadků nebo vymizením určitých předmětů, které byly na táborech ponechány pro další použití. Některé tyto změny můžeme sebekriticky považovat i za reakci na naši předchozí návštěvu.

Celkem byly zdokumentovány přibližně dvě desítky nových struktur, které v chronologickém horizontu pokrývají období více jak posledních 40 let. Za nejvýznamnější milník v proměně lidských návyků považujeme zejména roky 1995-1997, kdy v souvislosti se stavbou nedaleké železnice začaly ve větší míře na něněckých táborech přibývat kumulace odpadu po zakoupeném zboží.

(Ve spolupráci s Institutem ekologie rostlin a živočichů Ruské akademie věd v Jekatěrinburgu a s Archeologickým ústavem AV ČR Brno, v.v.i.)

V termínu od 13. srpna do 31. srpna 2018 proběhl zjišťovací terénní archeologicko-antropologický výzkum v Přibicích (trať Mlynářovy), kde se mělo nacházet původní pohřebiště novokřtěnské komunity. Mechanicky byla odkryta plocha cca 15 x 15 m, která byla rozdělena do čtverců. Vlastní prozkoumaná plocha byla 6 x 7,5 m velká. Již při mechanické skrývce byly v zemině nacházeny roztroušené lidské kosti. Předpoklad pohřebiště byl potvrzen po odebrání orniční vrstvy, kdy se na podloží začaly rýsovat jednotlivé hrobové jámy a nalezeny byly roztroušené lidské kosti pocházející z narušených hrobových situací.

Vlastní výzkum se zaměřil na preparaci jednotlivých hrobových situací (v hloubce cca 50 až 70 cm od povrchu), které se v různé podobě rýsovaly v podloží. Podařilo se prozkoumat celkem 27 hrobů dospělých i nedospělých osob. Jednotlivé hrobové situace se vzájemně narušovaly, časté byly superpozice jednotlivých hrobů, které se nacházely minimálně ve třech vrstvách nad sebou. Mezi jednotlivými hroby bylo nalezeno značné množství roztroušených kostí pocházejících z rozrušených hrobů. Hrobový inventář byl podle předpokladu velmi chudý a tvoří jej pouze součásti oděvu (zapínání typu háček-očko), špendlíky, železné hřebíky a část koňského postroje (udidlo). Zjištěná situace potvrzuje naše poznatky o pohřebním ritu novokřtěnských komunit a prozkoumané pohřebiště můžeme spojit s přibickou komunitou.

Novokřtěnci (anabaptisté, habáni) představují radikální odnož protestantství zformovanou v 16. století. Vychází z učení Huldericha Zwingliho, Conrada Grebela a Felixe Manze. Hlavní myšlenkou hnutí je otázka křtu. Podle jejich učení je nesmyslné křtít děti, neboť ty si akt křtu ještě neuvědomují. Proto prosadili myšlenku křtu až ve chvíli, kdy si jej dotyčná osoba uvědomuje a chápe význam tohoto aktu. Společenství novokřtěnců tvoří uzavřené komunity, které se odlišovaly od ostatního obyvatelstva způsobem života zaměřeného na život v komunitě (podle vzoru prvních křesťanů) a na produkci kvalitních výrobků.

Na Moravě se novokřtěnci (zvaní také jako habáni) objevují již v roce 1526, kdy Balthasar Hubmaier zakládá mikulovskou komunitu. Značný rozvoj zažívá novokřtěnská komunita na Moravě po příchodu Jakoba Huttera (1534), který v Hustopečích zakládá nejvýznamnější odnož anabaptistů – hutterské bratry. Skupiny hutterských bratří se následně rozšířily po celé Moravě. Habánský dvůr v Přibicích byl založen na „zeleném drnu“ v roce 1565 a stal se ihned významným střediskem řemesla (především kovářství, nožířství a hodinářství). Poklidný rozvoj komunity byl narušen po bitvě na Bílé hoře (1618), kdy se počalo s pronásledováním novokřtěnců. Přibický dvůr byl v roce 1620 přepaden císařským vojskem a na následky útoku zde zemřelo 71 osob. Poslední novokřtěnci, podobně jako obyvatele ostatních dvorů, opouštějí Přibice na podzim 1622.

V současné době probíhá odborné zpracování kosterních pozůstatků i nalezených předmětů. Postupně budou publikovány výsledky antropologického, archeologického i historického rozboru novokřtěnské komunity v Přibicích.

Na jaře 2013 proběhl menší archeologický výzkum v křížové chodbě zaniklého kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích. Cílem výzkumu bylo ověření výsledků geofyzikálního měření. Výzkum probíhal formou sondáží ve východní části křížové chodby. Po odebrání barokní dlažby byly sledovány nálezové situace ze 13. až 15. století. V jednom objektu byly blíže nedatovatelné střepy pravěké keramiky a štípaná industrie. Sonda zachytila několik torz zdiva středověkého stáří, která jsou v některých případech starší než klášter ze 14. století. Zachycená situace v křížové chodbě byla do značné míry narušena pozdně středověkými hroby, kterých bylo v sondě objeveno celkem sedm.

Zjišťovací archeologický výzkum v prostorách kláštera Rosa Coeli v dubnu a květnu 2013 sice nepotvrdil předběžné interpretace výsledků geofyzikálního průzkumu, ale přinesl některá nečekaná zjištění.

(Ve spolupráci s Archaia Brno, o. p. s.)

Na žádost Policie ČR byl zavolán k nálezu kosterních pozůstatků archeolog, který využil přítomnosti antropologa k hodnocení nálezu. Po konzultaci bylo rozhodnuto, že se jedná o archeologický kontext a bylo přistoupeno k odbornému vyzvednutí kosterních nálezů. Výzkum probíhal od 19. do 22. 7. 2016. Dokumentován byl objekt ze starší doby bronzové, který obsahoval kamenné artefakty a lidský skelet. Archeologický materiál byl předán pracovníkům ÚAPP Brno, antropologický materiál byl převezen na Ústav antropologie k vyhodnocení. V současné době je antropologický materál analyzován, ale podle předběžných výsledků se jedná o pohřeb dospělého muže ve věku 18-20 let vysokého cca 167 cm.

(Ve spolupráci s Ústavem archeologické památkové péče Brno, v. v. i., prac. Prostějov)

V letech 2007 až 2014 probíhal archeologický výzkum v okolí dnešní fary v Tasově. Při opravě elektroinstalace fary v roce 2007 byl na jižní straně objeven raně gotický portál, který indikoval skutečnost, že dnešní budova fary v sobě skrývá původní kostel sv. Petra, který je připomínán ve starších pramenech. O nálezu byli zprvu informování pracovníci Moravského zemského muzea a později pracovníci Ústavu archeologické a památkové péče v Brně. Vedením výzkumu byl pověřen prof. PhDr. Josef Unger, CSc., který provedl rozsáhlejší zjišťovací průzkum okolí tasovské fary.

V jednotlivých etapách výzkumu se podařilo vymezit celý půdorys zaniklého raně gotického kostela sv. Petra a prozkoumat přilehlý hřbitov z 13. a 14. století.  Vyzvednuty byly kosterní pozůstatky 119 jedinců, které byly po antropologickém vyhodnocení opět pietně pohřbeny. V roce 2009 byly objeveny základy rotundy z 1. třetiny 13. století a v roce 2012 a 2013 pozůstatky pohřební kaple sv. Jiří z přelomu 13. a 14. století. V kapli byly prozkoumány pohřby dvou příslušníků šlechtického rodu pánů z Tasova. V roce 2014 se výzkum zaměřil na prozkoumání okolí vrcholně gotického kostela sv. Petra a sv. Pavla, kde byla objevena původní vjezdová věž se zvonicí z 15. století a zbytky opevnění kostelního areálu.

Získané výsledky byly prezentovány na několika konferencích a setkáních s veřejnosti. V kapli sv. Michala (pův. márnice) byla instalována výstavka o průběhu výzkumu i s nálezy. V roce 2015 byl objev rotundy a raně gotického kostela nominován na cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro.

(Ve spolupráci s Ústavem archeologické a památkové péče v Brně,v. v. i. a Římsko-katolickou farností v Tasově)

V roce 2014 byly prozkoumány pozůstatky šibenice na vrchu Klucanina u Tišnova. Na pozůstatky šibenice upozornil ing. J. Havlát, který na ně narazil již v 80. letech 20. století. Pod vedením prof. PhDr. Josefa Ungera, CSc. bylo místo šibenice lokalizováno a byl proveden zjišťovací průzkum. Pracovnímu týmu se podařilo vymezit půdorys zděné šibenice čtvercového půdorysu. Prozkoumán byl vnitřek šibenice, kde byly nalezeny zlomky nádob z 16. až 18. století a velké množství lidských kostí (minimální počet určen na 13 jedinců). Vedle odkryvu samotné šibenice se pracovní tým zaměřil i na zkoumání okolí šibenice, zejména přístupové cesty, kterou se podařilo lokalizovat téměř v celém jejím průběhu.

Výsledky výzkumu byly prezentovány veřejnosti prostřednictvím výstavy v tišnovském muzeu a odbornou přednáškou v tišnovském kině. Výsledky výzkumu byly publikovány ve Vlastivědném věstníku moravském, roč. 66, č. 2 z roku 2014. 

(Ve spolupráci s arch. J. Velkem, ing. J. Havlátem a dr. K. Kirchnerem)

Nápadný pískovcový skalní převis leží na úpatí Lužických hor, nad výtokem potoka ze zúžené soutěsky a nedaleko silného pramene. Na základě předběžných sondáží v této strategické poloze byl ve dnech 26.6. – 7.7. 2011 proveden systematický výzkum, jehož se zúčastnili studenti archeologie a antropologie z Palackého univerzity Olomouc, z Univerzity Hradec Králové a z Masarykovy univerzity Brno.

Výzkum odkryl komplexní profil výplně, v jejímž svrchním metru probíhají vrstvy keramického pravěku, následuje více než metr mocné a bohaté souvrství mezolitu (s typickými trojúhelníkovitými mikrolity) a poslední metr tvoří bazální písky s vrstvou paleolitu. Známý egyptolog Miroslav Bárta jej proto (oprávněně) označil za „severočeskou Haua Fteah“. V současné době probíhají analýzy archeologického, paleobotanického a archeozoologického materiálu.

Za sponsorskou podporu děkujeme panu Josefu Jíšovi.

(Ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR Brno, v.v.i. a Muzeem Česká Lípa)